Lorenzova (Vavřincova) huť

Vysoká pec je cennou a ojedinělou památkou na dobu rozmachu železářství v kraji a byla vybudována kolem roku 1807 jako součást závodu na výrobu a zpracování surového železa. Ve 20. letech byla huť již ve velmi špatném stavu a pravděpodobně nebyl další provoz možný.Na katastrální mapě z r. 1836 z celé hutě zbylo již jen několik zřejmě opuštěných domů. Zanikla pravděpodobně v průběhu 20. nebo 30. let 19 století. V polovině 30. let byla řada jejích objektů rozebrána a v roce 1853 představovala ruinu, která vážně ohrožovala bezpečnost osob cestujících z Mnichova u Vrbna pod Pradědem na Rejvíz a do Horního Údolí.

Jen málo technických památek starého železářství je dochováno na území kdysi významné hutnické oblasti severní Moravy a západního Slezska, rozkládajícího se v podhůří Jeseníků a těžícího z poměrně kvalitních rud devonských ložisek vrbensko-rejvízského a šternbersko-benešovského pásma. Těch několik objektů, které přežily zlom 19. a 20. století bylo v polovině 20. století zcela zlikvidováno (v Železné, Bedřichově, Staré Vsi u Rýmařova) nebo podrobeno nejrůznějším účelovým přestavbám a adaptacím (v Ludvíkově, Sobotíně), takže jejich původní účel a podoba vzala za své. Z prostředí, v němž žijeme, zmizely tak pozoruhodné artefakty, připomínající technický um a dovednost našich předků, tedy prvky, o jejichž významu a společenském poslání by neměly být pochyby.Objekt dřevouhelné vysoké pece, který se nalézá na tomto místě, je tak patrně jediným pozůstatkem kdysi proslulé železářské oblasti sudetské.