Muzeum rapotínské sklárny

Muzeum rapotínské sklárny 
Příběh rapotínských sklářů i samotné sklárny nyní vypráví muzejní expozice. Děj se odvíjí v čase, a stejně tak jsou uspořádány i jednotlivé předměty, plakáty a ostatní exponáty. V muzeu si lze prohlédnout řadu typických výrobků sklárny i sklářskou pec.

Muzejní expozice ve vitrínách představuje výrobky různých tvarů z foukaného skla i skla vyráběného na automatu či ohýbané nebo tvrzené sklo. Informace jsou na speciálních posterech, do sklářského příběhu „vtahuje“ návštěvníka audio průvodce. V příbězích vystupují postavy z historie sklárny v jejích zlomových okamžicích. Poslechnout si lze také autentické výpovědi sklářů. Dvě interaktivní obrazovky prezentují stránky z katalogů firmy Schreiber a z poválečných katalogů. V muzeu se pobaví i děti, které mohou hravou formou poznávat sklárnu a její výrobní činnosti.

Až si budete prohlížet ručně malované, i jinak dekorované osvětlovací sklo, vázy a další užitkové sklo,  oceníte um a kreativitu sklářů, pro které byla tato práce životním posláním.

Historie sklárny 
Jedna generace sklářů za druhou od roku 1829 utvářela svým umem život rapotínské sklárny a šířila její věhlas. Od 70. let 19. století pak Josef Schreiber a jeho příbuzní započali s modernizací podniku – pece začali vytápět generátorovým plynem a jako první v Rakousko-Uhersku se pustili do výroby lisovaného skla. Z malé sklářské hutě postupně vyrostl rozsáhlý sklářský podnik s pobočkami v Německu, na Slovensku i v Čechách a obchodním zastoupením v Evropě, v americkém New Yorku a australském Melbourne.

Později přišly horší časy, krize a válka. Ale kreativní lidé našli východisko. Začala slavná éra výroby osvětlovacího skla. K petrolejovým a plynovým lampám přibyla výroba elektrických světel a lustrů. Rapotínské osvětlovací sklo od meziválečného období patřilo k nejlepšímu svého druhu na světě, a to díky světelně účinným opálovým sklovinám vyvinutým ve spolupráci se Státním výzkumným ústavem sklářským.

Po 2. světové válce začali v Rapotíně také jako první tvarovat ploché sklo. Podnik opouštěly ložnicové mísy, hluboce ohýbaná stínítka, laboratorní Petriho misky a další zboží. Zavedení kontinuálního tavení umožňovalo výrobu dalších druhů sériově vyráběného skla. Rozběhnout výrobu tvrzeného skla do výplní sporáků a později i do jiných spotřebičů nebylo jednoduché, ale místní skláři tuto technologii také zvládli.

V 70. a 80. letech 20. století pracovalo ve sklárně více než 800 zaměstnanců. 27. února 2009 ale pece zcela vyhasly a přes sto třicet posledních zaměstnanců ztratilo svou práci. Kdysi světově proslulá sklárna tím po 180 letech definitivně ukončila výrobu.